KATEŘINA VALUCHOVÁ
psycholožka a dobrovolnice
S Kateřinou Valuchovou
psycholožkou, dobrovolnicí a největší srdcařkou, co znám, si povídám třeba o tom, proč se nestydět se svými smutky a zmatky vyhledat odborníka, jakou zkušenost si odvezla z Vietnamu, kam se vydala pomáhat a jak si poradit, když nás na sociálních sítích zavalí pocit, že druzí žijí o něco lepší a barevnější životy.
„Svůj život se snažím vnímat hodně seberozvojově, takže bych neudělala nic lépe nebo jinak. A vlastně nevím, jestli jde dělat věci špatně. Prostě je nějak uděláš, vždycky se tím něco naučíš, vždycky to má svůj následek a s tím pak pracuješ.“
Dobrovolnictví
není pro každého.
Člověk musí cítit, že svůj čas chce investovat právě do toho, že ho bude dávat někomu druhému.
Čas je to nejdražší, co můžeme někomu dát a ne každý má tu potřebu ho dávat cizím lidem. Na druhou stranu, když chce někdo pomáhat, není jedinou cestou někam chodit, třeba máte dostatek financí, které jsou také potřeba a ta pomoc není o nic menší.
Ženská síla? Něžnost. Schopnost pečovat a překonávat překážky či bolesti, dost často pro ty, které nejvíc milujeme.
Hodně se mnou rezonují negativní věci v životě. Ty pozitivní jsou skvělý a můžeš z nich čerpat, ale daleko kratší dobu. Proto když se kolem mne stane něco špatného, daleko více mne to vede k hlubším myšlenkám a možná to pak i více mění můj život nebo přístup k němu.
