LUCIE FENCLOVÁ
fotografka
S Lucií Fenclovou
fotografkou milující světlo, barvy a nekonečné snídaně si povídám o tom, jak třeba zvládá smutek a samotu, co se jí každý leden honí hlavou, když v horách spí na sněhu, jak si správně přeje a jak moc jsou pro ní důležitá holčičí přátelství nebo Instagram.
„Hodně jsem se porovnávala se ženami ve svém okolí, které mi přišly úžasné a já jsem si úžasná nikdy nepřišla. Možná i proto jsem došla k poznání, že každá jsme úžasná něčím jiným.“
Jako zadaná a šťastná
jsem hledala pocit smutku.
Je pro kreativního člověka dobrý bejt šťastnej? Je fakt těžký z toho něco vytvořit.
Tenkrát jsem v sobě hodně hledala samu sebe, měla jsem tendence odjíždět na různé víkendy, být sama se sebou. Možná jsem pak ve svém životě i více zdůrazňovala ty negativní věci. O mnoho víc jsem se v nich nimrala a snažila se najít zdroj inspirace. Nikdy se to ale neproměnilo v něco dobrýho.
Vždycky mám cestovatelský sen, abych měla za čím jít. Teď je to La Papua Nuova Guinea.
Co je na mě dobrýho? To je tak těžký říct! Jsem hodnej člověk. Jsem dobře vychovaná a slušná, ale teď se učím, že není potřeba být za každou cenu upřímná.
