LUCIE VÁCLAVKOVÁ
kariérní poradkyně, lektorka a autorka podcastu Kariérní příběhy
S Lucií Václavkovou
kariérní poradkyní, lektorkou a autorkou podcastu Kariérní příběhy, si povídám třeba o tom, jak pořád čekáme, až budeme na něco připravení, jak se nám na mateřské zpřehází hodnoty a jak pak hledáme, kde se uplatnit, nebo i o tom, jak ostatní nepoznají, že na to máme, když jim to neřekneme, o kariéře jako o prolézačce i přehnané skromnosti, a že nemusí pršet, hlavně když kape.
„Nejsme vedený k tomu, abychom říkali, co nám jde. Dost často jsme vedený k tomu, že nás systém upozorňuje jen na chyby.“
Ať děláš, co děláš, tak se nikdy nezavděčíš všem. Speciálně žena.
Protože když jsi s dětma doma, tak o tobě všichni mluví, že máš vykojenej mozek. Ty co pracujou, maj pocit, že na tebe musej vydělávat, nebo něco podobnýho. Když se rozhodneš, že nebudeš mít děti, tak ti každej bude říkat, že seš strašně sobecká. Když se rozhodneš, že je budeš mít, budeš do toho pracovat a třeba si to nějak rozdělíš s manželem, tak seš krkavčí matka.
My tady vlastně nemůžeme nic udělat dobře. Když se nad tím takhle zamyslíš, tak to vlastně pak znamená obrovskou svobodu, že nejlepší je, když si fakt děláš, co chceš.
Když chceš víc peněz, tak si o ně musíš říct.
Říkáme „sedávej, panenko, v koutě, oni si tam najdou tě“ nebo „sebechvála smrdí“. A pak máš pocit, že je vlastně špatně mluvit o tom, co se ti povedlo. I když se nechvástáš, i když neříkáš nic, co by nebyla pravda, tak máš pocit, že to není v pořádku, když to děláš. A my to neumíme. Neumíme nějakým způsobem se podívat na to, co se nám povedlo a skutečně to prezentovat tak, aby to viděli i ti ostatní. A pak se ti může stát, že nedosáhneš na ty věci, na který bys měla, protože ostatní nepoznají, že ty na to máš.
