TEREZA SEMERÁDOVÁ
vizuální aktivistka
S Terezou Semerádovou
vizuální aktivistkou, si povídám třeba o tom, jak není dotahovací typ a jak má v sobě někdy nechtěje, jak hledá situace, dělá si, co chce a proč každé své narozeniny doslova miluje, nebo i tom, jak rychle pracuje s tím, co má, o nejapných poznámkách, krádežích i veganství „na tajňáka“, i o čem si chce přemýšlet na smrtelný posteli a jak byla během dospívání běsná, že jí nikdo neřekl, že dospělí neví všechno nebo něco neumí.
„Pochopila jsem, že můžu dělat věci tak, jak já chci, i když úplně všichni lidi kolem mě to dělají jinak, a jsem v pořádku.“
Přijde mi, že když si autenticitu nějak kultivujeme, takže pak můžeme vést úplně jiný rozhovory.
Myslim teď daleko hlubší a že nám můžou víc pomáhat, a že pak ty vztahy jsou úplně jiný. Takže je to pro mě hodně důležitý.
Když jsem třeba já dospívala, kdybych kolem sebe viděla víc lidí, který jsou autentický a třeba řeknou, že něco neví nebo že se něčeho bojí nebo že něco cejtí takhle a všichni lidi kolem to mají jinak… Já si totiž úplně pamatuju, jak jsem začala objevovat, aha, takže dospělí neví všechno, a byla jsem úplně běsná, že mi to nikdo neřekl.
Věřim, že všechno jde. Tečka.
Vždycky si říkám, až budu na smrtelný posteli, bude mě trápit, že jsem všem neodpověděla do čtyřiadvaceti hodin? Není to důležitý. Není to pro mě vůbec důležitý. Pro mě je to hodně o tom, abych vždycky dělala to, co si myslim, že je správně. Pro mě. Abych prostě měla úplně čistý svědomí. Ve všem. Abych tam neměla takový nějaký bolavý místo, jakože měla jsem nebo nemusela jsem a bylo zbytečný.
